Když jsme se před dvěma lety stěhovali do bytu o čtyřiapadesáti metrech, věděla jsem, že kuchyň bude muset sloužit úplně jinak, než bývá zvykem. Náš prostor je totiž natolik stísněný, že jediné místo pro hosty je právě tady, mezi linkou a oknem. Původní majitelé měli v kuchyni klasický jídelní stůl se čtyřmi židlemi, který zabíral polovinu podlahy. Když přijela teta z Brna, spala na nafukovací matraci mezi sporákem a lednicí a ráno měla otlačeniny od dlaždic. To mě přimělo přemýšlet o tom, jak z kuchyně udělat multifunkční místnost, aniž bych přišla o možnost normálně vařit. A právě tehdy začala moje cesta k tomu, co dnes s nadsázkou říkám kuchyňská revoluce.

Rozhodla jsem se vsadit na nenápadného pomocníka, který se tváří jako sedací nábytek, ale večer se promění v postel. Pořídila jsem sofa bed s rozměry 140 na 200 centimetrů, což je akorát pro dva dospělé, kteří se nechtějí v noci strkat lokty. Největší výzvou bylo najít model, který by se do kuchyně hodil nejen rozměrově, ale i stylem. Nakonec jsem zvolila variantu s čalouněním v tmavě modré velvet upholstery, která krásně ladí s bílými laminátovými skříňkami. Materiál je překvapivě praktický - skvrny od kávy nebo omáčky se dají vyčistit vlhkým hadříkem a struktura sametu dodává celé kuchyni nečekaně útulný nádech. Důležité bylo také promyslet, jestli se pohovka vejde do prostoru mezi oknem a protější stěnou, když je rozložená. S centimetrem v ruce jsem strávila celé odpoledne a výsledek stojí za to.

Klíčovým prvkem celé proměny se stal click-clack mechanismus, který umožňuje během pěti vteřin přeměnit pohovku na lůžko. Stačí lehce zatáhnout za sedák a opěradlo samo sklapne do roviny. Žádné tahání matrací, žádné skládání polštářů do skříně. První večer, kdy jsem mechanismus zkoušela, jsem málem upustila hrnek s čajem, protože jsem nečekala, jak hladce to funguje. Dnes už ho ovládám poslepu i v naprosté tmě. Důležité je ale vybrat model s kvalitním kovovým rámem, protože laciné plastové součástky se po roce používání začnou viklat a vrzat. Můj tip: vždy si v obchodě mechanismus několikrát sami vyzkoušejte, nejlépe s celou vahou těla. Levné varianty často drhnou nebo se zadrhávají a pak vás každé rozkládání bude stát nadávku.

Spací komfort u pull-out sofa je samozřejmě jiný než u klasické postele, ale s trochou péče se dá přiblížit. Zásadní je investovat do kvalitní foam mattress o tloušťce alespoň šestnáct centimetrů. Ta původní, co byla součástí pohovky, měla sílu deseti centimetrů a po dvou hodinách ležení jsem cítila každý pružinový element. Vyměnila jsem ji za samostatnou paměťovou pěnu, která se dokonale přizpůsobí tvaru těla. Matraci přes den schovávám do speciálního vaku za dveřmi, ale pokud máte v kuchyni dost místa, můžete ji nechat ležet složenou v rohu a překrýt dekou jako dekorativní prvek. Další vychytávka je slatted frame z bukových lamel, který jsem koupila zvlášť a položila na . Díky tomu vzduch pod matrací lépe cirkuluje a spánek je méně zpocený.

Problém s ukládáním lůžkovin a přikrývek byl zpočátku noční můra. Kuchyňské skříňky jsou plné hrnců a talířů a do šatny se mi už nevešly ani dvě sady povlečení. Řešení přišlo v podobě bed with storage, který je součástí pohovkového korpusu. Pod hlavním sedákem je prostorný úložný box o objemu asi sto litrů, kam se vejdou čtyři polštáře, dvě deky a tři sady povlečení. Všechno je pěkně schované, nemačká se a mám to po ruce, když přijedou nečekaní hosté. Jediná věc, kterou jsem musela obětovat, byl klasický jídelní stůl. Místo něj mám nyní malý skládací stolek na kolečkách, který po večeři zasunu pod parapet. Když vařím, pohovka slouží jako odkládací plocha pro nákup, a když mám hosty, poslouží jako pohodlné sezení u kávy.

Samozřejmě, že každá mince má dvě strany. Vaření s rozloženou pohovkou je logistický oříšek, protože se nemůžete volně pohybovat mezi linkou a dřezem. Naučila jsem se proto připravovat vše dopředu a pohovku rozkládat až těsně před spaním. Další výzvou je zápach. Pokud smažím rybu nebo restuji cibuli, pachy se vsáknou do látky. Tady pomáhá pravidelné praní potahů a jednou týdně vyvětrání samotné pěny na balkoně. Ale upřímně, když si vzpomenu na ty noci na nafukovací matraci, kdy jsem se budila s promáčklými zády, je tohle mnohem lepší varianta. Moje kuchyň už není jen místem pro vaření, ale stala se srdcem bytu, kde se vaří, jí, povídá i spí.

Pokud přemýšlíte o podobné rekonstrukci kuchyně, doporučuji začít přesným zaměřením a kreslením půdorysu. Vezměte si k ruce malířskou pásku a na podlaze si vyznačte místo, kde bude pohovka ležet rozložená. Pak si na ni na patnáct minut lehněte a zkontrolujte, jestli se vejdete do uličky mezi nábytkem. Já jsem takhle zjistila, že původně vybraný model s rozměrem 160 cm by zablokoval cestu ke dřezu. Nakonec jsem zvolila o dvacet centimetrů kratší a kompromis se vyplatil. Další fígl: pořiďte si pohovku s nožičkami alespoň deset centimetrů vysokými. Pod ně snadno zasunete mop nebo vysavač a úklid drobků po večeři je otázkou pár vteřin.

Nakonec bych chtěla říct, že tahle kuchyňská proměna mi dala víc, než jsem čekala. Přestala jsem vnímat kuchyň jako nutné zlo a začala si ji užívat. Místo aby hosté spali na zemi v obýváku, mají vlastní koutek s pohodlnou postelí a já nemusím každý večer přenášet matraci přes celý byt. Ano, někdy zavadím o rozloženou pohovku, když jdu v noci na záchod, ale za tu svobodu, že můžu ubytovat kohokoliv bez stresu z nedostatku místa, to stojí. Pokud váháte, zkuste to. Třeba i vaše kuchyň získá novou duši.